Lipčo, všechno nejlepší k magickým narozeninám a díky za krásnou oslavu! Jsem rád, že jsem se téhle hry konečně mohl zúčastnit, a tak mi z trojice Monolog-Párek-Míchaná chybí už jen ten Monolog.

Krátce o tom, jak nám to šlo: na startu jsme trčeli trestuhodnou půlhodinu, protože jsme přemýšleli nad vším možným, co se běžně koláčovým grafem neznázorňuje. Nápad přišel v momentě, kdy jsem nahlas řekl, že rozestupy mezi změnami koláčových grafů jsou dva nebo čtyři roky, a připomnělo mi to mou volební šifru z iNuly 15. Lol.

Na dalších několika šifrách jsme se konečně rozjeli, napočítat do 26, 42 nebo poznat Jacksona Pollocka nám problém nedělalo. Zásek přišel až na osmičce. Bohužel nás nenapadl nonogram a nějak jsem nechápal, jak můžeme (druhou) aplikací mřížky dostat čtverce 3x3 (když použitím mřížky standardně vznikají 4 řady znaků). K tomu ještě nás mátla vlastnost mřížky, kdy při rozdělení na bloky 2x2 je v každém bloku právě jedna díra. Pravděpodobnost, že má náhodná 6x6 mřížka tuto vlastnost, je 0,88 %! Takže nulová hypotéza zamítnuta a po dvou hodinách dead :(

Pak jsme se zase rozjeli. Zářnou chvilku jsem zažil na šifře 11, jejíž správný nápad jsem zahlásil asi po vteřině. To protože jsem si před pár hodinami na jiné šifře procházel stránku 42 na anglické wikipedii, kde byl nepřehlédnutelný obrázek magické krychle. Andrea zas zazářila na těstovinách a hurá do cíle! Až na to, že v cíli bylo cílové heslo, které se deadnout nedá. Vypsali jsme si věty a pak nevěděli, jestli máme pracovat s významy nebo písmeny, nebo jestli nám nechybí nějaká informace ze hry (protože první krok byla semílačka). Jediná rozumná věc, co padla, bylo rozdělení vět na dvě části, ale ty skupiny po šesti nebo sedmi nás netrkly. Takže jsme si v cíli poseděli něco přes hodinu v přítomnosti dalších, zoufale dolušťujících týmů, a hru oficiálně nedokončili.

Cílové heslo by mi mohlo zkazit dobrý dojem ze hry, ale nezkazilo. Hra byla přesně taková, jakou jsem si ji představoval, a na jakou jsem se těšil – Lipčovské šifry oslavující magická čísla 26 a 42, svižná dramaturgie a občas nějaká drsná nápadovka. Jít na čele a přetahovat se o minuty musela být zábava. Snad se mi to někdy podaří zažít!

Jo a přijde mi geniální, že hra vznikla meditací nad životem a trasa je Lipčova oblíbená procházka. Tak nějak mi to potvrzuje přesvědčení, že autorství šifer je jen přestrojené básnictví. Třeba se dočkáme i těch žulových pomníků, ve kterých budou vytesané části šifer.